Má divná osobnost (?)

5. ledna 2011 v 13:28 |  Den po dni
"Co si přeješ na nový rok Ty?" Zeptalo se cosi ve mě, když všichni kolem řekli svá přání nebo předsevzetí.
A tak jsem se zahleděla na budrácející ohňostroj v dálce a řekla: "Nic"...

......

Každý předešlý rok jsem přání měla. Nikdy jsem si nedávala předsevzetí, protože bych ho stejně nikdy nedodržela. Na to se znám moc dobře...
Vždy jsem však měla jedno přání. Každým rokem stejné.

Nebýt sama.

Letos jsem snad poprvé v životě měla přítele přes zimu. Docela jsem se těšila, říkala jsem si, že konečně zažiju Silvestra tak, jako ostatní. Nebudu sedět doma za oknem, ale prostě se odvážu a prožiju ho jako oni.
A tak se stalo. Šli jsme posedět k jednomu človíčku, dali vodní dýmku... a bylo fajn. A před půlnocí vyrazili do ulic. Dokonce jsem se překonala a poprvé v životě šla na novoroční diskotéku...
Neměla jsem to dělat.

Na můj vkus to byl moc velký blázinec a cosi, co nemá smysl, a není k ničemu. Jen aby se lidi opili a pak se bezmyšlenkovitě bavili. Hulákali a řvali...
Seděla jsem mezi nimi a jen ten humbuk kolem pozorovala. Nebylo mi dobře... Přítel mi říkal, že je to přece zábava, tak se mám bavit taky.
Jenže... zábava je přece od toho, aby z toho měl člověk dobrý pocit a příjemný zážitek, nebo ne? Jak to polovina z lidí co tu byli mohli brát jako fajn zábavu, když si zítra nebudou nic pamatovat? A když si nebudou nic pamatovat, tak jako by to nebylo. Jako kdyby se nic nestalo. Tak proč to teda dělají? Ztráta času...
A navíc i ztráta kus hlasivek a ušních bubínků...

To je asi vše, co bych chtěla říct k oslavě Nového roku. Říkám si, že by bývalo lepší kdybych i letos seděla za oknem a jen koukala ven. Sama se sebou. V tichu a klidu.
 


Komentáře

1 malé srdce malé srdce | 5. ledna 2011 v 20:31 | Reagovat

Víš milá Sinsi, ono to sezení za oknem sama v sobě není zas tak málo. Když si uvědomíš, že v Tobě se ukrývá celý Vesmír, dokonce i se všemi těmi lidskými zábavami, tak je to neskutečně mnoho. Ale velmi dobře ti rozumím. Nikdy není dobře, když je člověk sám. Člověk by nikdy neměl být osamocený. Mně samota nedělá žádný problém, jsem na ni zvyknutý a dokonce v té samotě pociťuji i značný pocit štěstí. Štěstí vyvěrající ze samotného středu mého Bytí. Ale určitě je moc hezké s někým jen tak být a třeba i v tichu, prostě jen tiše souznit. Když někoho máme rádi, zůstáváme s ním a těšíme se z jeho přítomnosti.

2 Vendy Vendy | Web | 11. ledna 2011 v 23:09 | Reagovat

Sedět za oknem a koukat z okna není marné.
Zejména na Silvestra...
Někdy je lepší bavit se venku s přáteli, než sedět doma.
Ale Silvestr je zrovna takový divný den...A půlnoc už vůbec. Ani dnes, ani zítra, ani letos, ani loni.
Nemám ráda povinné veselí. Ale v poslední době mám dojem, že kdyby se neorganizovalo, něco by mi chybělo.
Přestože na takové oslavy už nějaký rok nechodím, raději sedím doma a koukám - ne z okna, ale na filmy.
Nejsi divná, že ses nebavila. Prostě ses nebavila, na to máš nárok.
A ti lidi se bavili, protože to asi jinak neumí. Stačí jim to. Nepřipadají si divně, a druhý den potom skuhrají, jak je jim zle - a za rok to opakují.
Lepší je vychutnat si Silvestra podle svého. Kdo chce tancovat, ať tančí. Kdo se chce odvázat, může si dát několik sklenek. Ale proč se zrovna zpíjet pod obraz?
Prostě - tohle ti nesedělo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama