Vášeň, aneb vzpomínka na jaro...

13. prosince 2010 v 12:39 |  Vzpomínky jsou to jediné, co nám nikdy nikdo nemůže vzít...
Vzpomínka na 16.5.2009


Vášeň je oheň. Žár v srdci. Žár na nahém těle... Oheň, který neničí, nespálí. Ale hřeje a dává nový život. Ovládá zlé myšlenky a zahání je do kouta, raději nemyslím...
Mám rosu na své kůži, kapky vody, které se vytvořili horkem. Jsme jako jedno tělo...



Vášeň a cit...
jak krásné to musí být
když splynou v jednom polibku

Jak krásné musí být
v jednom objetí pocítit
v jednom pohlazení pochopit
že je třeba být potichu...


Nic jsem neříkala. Jen mi po líčku stekla jediná slza. Možná dvě... Nebyly vidět. Srdce tiše křičelo. Nebylo slyšet...

Půl roku dlouhého čekání. Půl roku víry, že se něco změní... Celý ten čas jsem Tě neviděla, neslyšela, jen četla Tvá písmenka na internetu. A nyní jsem Tě mohla opět obejmout. Cítit Tvé teplo na svém těle.
Nechtěla jsem abys odešel. Tak ráda jsem opět viděla tvou tvář, když jsem Tě spatřila ve dveřích. Letmý úsměv na tváři, veselé oči, a vous, se kterým jsem tě vůbec neznala... musela jsem se smát... šťastná že jsi to Ty...
Chtěla jsem zastavit čas, jen ať ta chvíle nikdy neskončí...

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama