Věčnému příteli...

9. listopadu 2010 v 21:19 |  Dopisy

"Ať se stane cokoli, vždycky zůstaneme přáteli..."

Ano, zažili jsme toho spoustu. Spoustu krásného, spoustu smutného. Všechny slzy i smích, všechen vztek i radosti. Vždy jsme si snažili navzájem podat pomocnou ruku...
Když to najednou už nešlo.
Cítím se tak sama...

Proč jsi mě, příteli, vymazal ze života tak lehce, jako když přejedu gumou po papíře? Vše co jsme zažili byl jen tužkou načmáraný skic?
Však ty čáry hluboko vryly se mi do kůže...
Na všechno krásné vzpomínám.

A i když Tys zapomněl, chtěl zapomenout... já ne.

Mým Přítelem zůstáváš dál!
 


Komentáře

1 pavel pavel | Web | 9. listopadu 2010 v 22:53 | Reagovat

mluvíš mi z duše

2 malé srdce malé srdce | Web | 9. listopadu 2010 v 23:17 | Reagovat

Moc krásně píšeš Sinsi. Tvá slova jsou pro mne pohlazením. Celý Tvůj blog je o lásce, ale láska také bolí. Je to daň za to chtít být milovaná. Ale existuje vůbec v tomto světě skutečná láska? Chtěl bych tomu věřit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama