Zima

4. října 2010 v 20:25 |  Zamyšlená, aneb úvahy a všem možném

Do dlaně mi spadla sněhová vločka. Rozplynula se. Mé tělesné teplo je mocnější. Mnohem mocnější. Ale ne na dlouho. Spadla další, a ještě jedna. Padá jich tisíce...
Chvíli mi to nevadí. Nefouká. Vločky jen poletují. Zpoza bílých mraků prosvítá slunce...
zima
Však i slunce zchladlo. Zmrazil ho studený vítr. Vánice. Není vidět na pět metrů... Zády mi projel mráz. Jako smrt na mě dýchl sněhový vzduch. Obklopil mě chlad. Zima. Strach.
Není se kam schovat.
Sněhové jehlice mi bodají do tváří. Do srdce.

Cítím se tak sama!
Nikdo nepřijde...

Rozsvítily se stromky, cinkají zvonečky. Venku slyším dětský smích. Tolik radosti z trochy sněhu... Tolik radosti z malých dárků...
A já?
Sama.
Pláču. Každé Vánoce pláču. A na každý Nový rok mám stejné přání. Křičím ho z duše, otevřeným oknem.
 


Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 5. října 2010 v 0:24 | Reagovat

V málo slovech tolik krásy, která bolí. Tvá slova jsou tichá, milá Sinsi, a přesto křičí. Slova mnohých lidí jsou příliš hlučná, ale Tvá slova křičí tichem, které objímá, jednou smutkem, jindy zas pláčem... Slova se rodí v srdci a pláčou v duši. Stačí náznak a celistvost se vynoří...sama od sebe. V tom tichu se skrývá každé písmenko tvořící harmonii jednotlivých slov sdělující, šeptající jako tancující listí osamělých stromů... Ó, jak krásné je ticho Tvých slov...

2 Sinsi Sinsi | Web | 5. října 2010 v 13:13 | Reagovat

Je to příliš hlučné ticho, příliš hlučná samota. Myšlenek se nejde zbavit, pocitů taky ne.
A já ani nechci zapomenout !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama