Pohřbená láska

15. října 2010 v 15:21 |  Básně
Duše chladná...
cosi mi schází
Láska Tvá bezedná
nepřichází

Ta voda živá
neoživí

Pohřbil jsi mé srdce,
mou naději
tak lehce...
Tak lehce se lásky ztrácejí

Pohřbil jsi můj smích
v ranních krůpějích
se skrývá pláč
Proč nelze z mrtvých vstát,
proč znovu nelze milovat,
proč nemůžeš lásku dát...




Zvony už odbíjí
je pozdě znovu začínat
růže padají
do klína

Ta mrtvá voda,
co bere dech,
mi padá
na rudý ret




Na pohřebišti snů
umírá víra
umírá síla...
ztrácí se světlo dnů

Tam se rodí stíny
Milující stíny
co zůstaly na lásku samy...
 


Komentáře

1 Christie Lew Christie Lew | Web | 15. října 2010 v 20:13 | Reagovat

Máš vážně moc pěkný blog. =)
A ta básnička se moc povedla. =0)

2 malé srdce malé srdce | Web | 15. října 2010 v 20:18 | Reagovat

Až příliš často cítíme ve své duši, že nám něco schází. A při tom by stačil jen malý kousíček opravdové lásky, který však   nepřichází. Co dělat, když láska nepřichází a slzy podobné kapkám deště nám hladí tvář? Co dělat, když srdce chce milovat a nenalézá pochopení? Co dělá srdce srdcem a kolik lidskosti se do něho vejde? Jaké tajemství ukrývá v sobě schopnost milovat duší? Až příliš lehce pohřbíváme něčí srdce ze strachu, že nás spoutá a při tom by stačilo jen milovat bez příměsi ega. Ó, jaká svobodná by byla lidská láska a kolik čistoty by v ní bylo.  

Posmutnělá básnička, ale i taková je láska a vlastně láska je jako roční období. Je jarem, kdy v nás láska rozkvétá jako se květ rodí k novému procitnutí; je jako léto, kdy naše srdce tančí samou radostí, kdy má pocit, že hvězdy jsou tak blízko, až se jich můžeme dotknout, je to období souznění a vřelého porozumění; je jako podzim, kdy nás zalévají slzy melancholie a v duši něco odumírá jako to podzimní listí; je jako zima, kdy odumíráme svým citům, kdy ztrácíme to, co jsme tolik milovali. Vše je studené a srdce tak strašně opuštěné. To jsou chvíle, kdy nevěříme na nové procitnutí... Takové je roční období lidské lásky.

3 Sinsi Sinsi | Web | 15. října 2010 v 21:12 | Reagovat

[2]:
Taková roční období mohou být uskutečněna v jednom měsíci... Takový rok však také může trvat celou věčnost.
Zima končí, umíráme... ale jaro začíná, pokud dovedeme v pláči otevřít oči.
A pokud ne, může zima trvat celou věčnost...
Ale milovat za to stojí! I kdyby to byl jen zlomek sekundy opravdové opětované lásky a pak věčný chlad a mráz... tak to za to stálo!
A kdyby tohle lidé věděli, nebylo by v lásce žádné ego. Nebylo by tam nic jiného než opravdová láska...

4 malé srdce malé srdce | Web | 15. října 2010 v 21:43 | Reagovat

[3]: Opět mě svými odpověďmi překvapuješ. Jsi moudrá a zralá duše. Dokážeš cítit a Tvé srdce je hluboké.

5 Weruška Weruška | Web | 16. října 2010 v 12:56 | Reagovat

Moc děkuju =)

Moc krásně jsi to napsala....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama