Láska

5. října 2010 v 13:26 |  Vzpomínky jsou to jediné, co nám nikdy nikdo nemůže vzít...

Zrodila se láska... Né jen plytká. Ale hluboká jako oceán. Nejde vidět na dno, nejde tam doplavat. Moc vysoký tlak pro rozum.
Pravdivá...

Nezrodila se ze slov, ty nebyly podstatné. Ani z beznaděje, na úplném dně jsem nebyla. Ani z víry v pravdivou lásku, ta byla povrchní a já moc mladá. Ani z touhy milovat, vždyť jsem ještě nevěděla, co to znamená...
Zrodila se z pohledu. Z prvního zahledění do Tvých očí. Z prvního objetí, beze slov... I kdybys mě sevřel tak pevně, že bys mi polámal kosti, bylo by mi to jedno!

Slyším Tvůj hlas, první slovo po né trapném mlčení. Po prožitém mlčení...
"A teď?"

I love you
...že miluju!


Láska je život! Jediné, za co stojí žít. Je jako krásná květina, která neuvadá... A když se na ní podíváte, jen řeknete: jééé!
Není co jiného říct.
Mlčet a prožívat...

Dva lidé běží proti slunci, držíce se za ruce. Smějí se, potichu i hlasitě. Skotačí jako malé děcka, jako by našli perlu v rákosí... - to je láska.
Utichla v nich rozjařenost. Leží v trávě, jeden druhému v náručí. Krásné hvězdy... Hele, Afrodite! S úžasem hledí... - to je láska.
Jejich těla splynula v objetí, jen cítí svá srdce. Nic jiného v tu chvíli nevnímají... - to je láska.

Né... láska nemá přesnou definici. O žádné nevím. Je volná, ani slova a definice ji nemůžou ohraničit a spoutat. Nikdo ji nemůže dát směr... Nikdy nevíš, co bude zítra, za týden. Nemůžeš nic očekávat, nic chtít. Můžeš jen milovat.
A to já věděla, už na začátku. Bála jsem se. Nesmím spoutat! Jenže vědět někdy nestačí.
 


Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 6. října 2010 v 6:22 | Reagovat

Ano!!! Láska nesmí nikdy spoutat. Musí milovat bez toho, aby byla milována, ale kdo má tak vznešenou lásku? Myslím si, že nikdo. Aspoň já nikoho takového neznám a přesto věřím, že někde takováto láska existuje. Taková láska se dotýká srdcí nenápadně, nikdo ji nespatří. Našlapuje velmi tiše... I láska mezi mužem a ženou může být taková. Bývá to vzácné, ale stává se to. Hlavně u blíženeckých duší, kdy jeden žije pro druhého. Když pláče jeden, pláče i druhý a když se jeden směje, směje se i druhý. Je to jako labutí píseň zpívána pohybem jejich křídel. O labutích se říká, že jsou láskou tak spojeni, že když jeden z nich zemře, druhý umírá žalem krátce po svém partnerovi, protože měli jen jedno srdce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama