Jaro

4. října 2010 v 21:22 |  Zamyšlená, aneb úvahy a všem možném
Se smutkem v očích se dívám kolem sebe na zamilované páry. Na autobusových zastávkách. Při procházce parkem. Při brouzdání náměstím v centru. Tolik lásky všude kolem!
Ano! Je jaro. A stejně jako na stromech pučí zelené výhonky, tak i láska v lidských srdcích se znovu probouzí. Promnula si oči po zimním spánku a s úsměvem se podívala na svět. Paprsky dotkly se víček, jen přimhouřila oči... Teplo!

Tolik štěstí rozlilo se světem jako vláha vyprahlou pouští. Lidé se začali radovat. Začali milovat. A nestydí se za to, taky není proč! Jen se líbejte na veřejnosti, jen se držte za ruce, jen se objímejte na přivítanou, jen mějte štěstí v očích!
Milujte se jak nejvíce umíte! Protože láska za to stojí...
jaro
Jen na mě nějak život zapomněl. Zůstala jsem tu stát dívajíc se na štěstí kolem sebe. Jen kolem mě prochází... ale neobejme... Je mi úzko.
Rodí se ve mě jarní pupen! Klíčí! Ale jako by ho kdosi zpátky do země ušlapával. Nedovoluje mu vyrůst, prodrat se na světlo.
Nedovoluje mi milovat.
 


Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 5. října 2010 v 0:44 | Reagovat

Své roční období jsem začal zimou a končím na Tvých stránkách jarem. Vidíš to, jak všechno vzkvétá. Nač ty slzy, jaro se rodí, přináší naději, že se něco změní. Vždyť v koutku své duše v to doufáš. Jen kousíček té lásky kéž by Tě objal a vzpomenul si na Tebe. Než se tak stane, vždycky je tu možnost vzkvétat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama