Stačí vzlétnout

20. září 2014 v 16:42 |  Básně
Byla jsem tři dny na turistickém výletě ve Velké Fatře, trochu provětrat hlavu a nějak vstřebat změny, které mi život přinesl. A tam vznikla tahle písniča... Je to zvláštní, když nad tím přemýšlím, vždy jsem psala smutné a depresivní básně... a přitom tahle tak vůbec nepůsobí. Jakoby se stala nějaká změna v mém vnímání světa? O tom pochybuju...

Ale kadopádně, tady ji máme...




Řeka boří hráz
Sbohem, já odlétám.
Pravidla ať smete čas,
spoutat se nenechám.


Křídla labutí
může mít každý z nás.
Rosa s perutí
už mi zdobí vlas.

A tak křídla andělů
pomalu
pomalu čaruju.
Čaruju!

Vždyť stačí vzlétnout
stačí vzlétnout
Všechna trápení
nechat za sebou
nechat na zemi

Však létej oblohou

Stačí vzlétnou
stačí vzlétnout
Létat oblohou
jako andělé
a když spadneš, oklep křídla - však nic se neděje

...

Však i sláskou můžeš jít
šťasten, dál a dál.
A svá křídla budeš mít
jen když tě nespoutá.

Mohli jsme letět třeba do mraků
nebo slunci vstříc.
Tak sbohem, já věřím zázrakům.
Než půjdu, ještě chci ti říct...

že křídla andělů
může mít každý z nás.
A proto čaruju
Čaruju!


Stačí vzlétnout
stačí vzlétnout
Všechna trápení
nechat za sebou
svázat se zemí
ať nahoru nemohou

Budu létat oblohou

Stačí vzlétnou
vzhůru k oblakům
věřit zázrakům.
Vždyť stačí vzlétnout.



S touto básní dokonce vznikl i námět na obrázek, z jednoho starého skicu. Ale to než namaluju, bude nějakou tu chvíli trvat :)

 

Další články